Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jižní Morava Hovorany 2.-5.7.2016

p7020085.jpg1. den

Této akce se zúčastnila známá parta ve složení: Maxi, Jiřka, Žermen, Vendul, Dygroška a Dygroš.

Sraz byl v 8.00 hodin u benzinky za Mimoní. Jelo se na třech motorkách. Všichni přijeli včas a mohlo se tedy vyrazit. Vzali jsme to směrem na Mnichovo Hradiště, po dálnici do Mladé Boleslavi a pak už známou trasou na Nymburk a Pňov. Zde byla první zastávka v naší oblíbené cukrárně. Studená káva a výborný dortík (obložený chlebíček pro Žermena) nám dodaly sílu do dalších kilometrů. Bylo krásné slunečné počasí, a i když Žermen stále vyhrožoval deštěm. Zatím jsme měli v zádech jen a jen sluníčko. Pokračovali jsme dál na Kolín, Čáslav a Havlíčkův Brod. Hned na kraji města byla krátká zastávka na benzínové pumpě. Tankování, cigárko a něco k pití. Odtud nás Maxi vedl na Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě, Bystřice nad Perštejnem, Hodonín, který nás trochu zmátl. Netušili jsme, že máme v naší republice dva Hodoníny. Další zastávka, tentokrát už na oběd byla v Kunštátu. Našli jsme si tam pěknou zahradní restauraci přímo na náměstí. Po dobrém obědě jsme to vzali směr Černá Hora, kolem Blanska až do Brna. Původní plán byl vzít to po dálnici na Slavkov u Brna, ale díky Maximu a neuposlechnutí Žermena, který nás chtěl správně hnát na Olomouc, jsme to nakonec vzali zkratkou. Přes Brno jsme se dostali na silnici č. 380 do Sokolnice, kde jsme si u benzinky udělali malou přestávku, protože Maxi nevěděl, kde jsme. Prostudovali jsme mapu a zjistili, že jsme mnohem blíž k cíli, než jsme doufali, zbývalo nám do Hovoran cca 35 km. Občerstvili jsme se, Žermen dotankoval a pokračovali na Moutnice, Těšany, Klobouky u Brna, Krumvíř, Terezín (druhý), Čejč a následně Hovorany - Penzion Orion. Pomalou jízdou přes vesnici jsme to krásně našli. Paní domácí Zdenka nám dovolila zaparkovat ve dvoře motorky, ženské si rozebraly zatím pokoje a chlapi vybalovali věci z motorek. Následovalo se hodit do letního oblečení, protože bylo krásně teplo a majitele jsme požádali o první dvě lahve vína. Musíme říci, bylo výborné a vůbec ne poslední. Potom už bylo čas na večeři, tak jsme vyhledali blízkou Hovoranskou 20160702_201956.jpghospodu (cca 20 m od penzionu). Co bylo překvapující?! Že zde čepovali Březňáka, ale také Starobrno. Každý z nás si objednal dle chuti a to nejlepší měl Maxi s Vendul, žebra na medu, moooc dobré to bylo. Posezení bylo fajn, obsluha rychlá a vstřícná, ale bylo třeba ochutnat další druhy vína. Tedy jsme se vrátili do penzionu, usedli k zahradnímu stolu a ochutnávali jednu láhev za druhou až do pozdní půlnoci. Také se spustil docela prudký déšť, ale nám to nevadilo, neboť pod stříšku téměř nepršelo. Malinko protékala na jednom místě, ale jinak fajn. Spát jsme šli krásně ovínění.

2. den

Ráno nám Žermen zašel do místního Coopu pro snídani. Trochu se tam na něj dívali divně, protože je skoro vykupil. Tedy jsme všichni posnídali, a v 10.45 hodin nám jel bus do města Kyjova. To byl plán dnešního výletu. Podívat se po městě, nakoupit klobásky na grilování a také nějaké to pivko na cestu zpátky. V tamější krásné zahradní restauraci (U kulky) jsme si dali oběd a nějaké to čepované. Tady měli dokonce i Radegast s hláškou "Kdo nepije Radegasta, je cyp a basta". Před třetí hodinou nám jel autobus zpátky (mohli jsme si vybrat - skoro ve tři a skoro ve pět).  Jeli jsme ve skoro ve tři. Jiřka platila lístky, protože uměla z nás nejlépe cestovat autobusem. V autobuse, i přes „přísný“ zákaz Jiřky, popíjel Maxi pivko z plechovky. Prý, že se to neděla, ale žízeň je sviňa. Po návratu do penzionu, jsme uklidili nákup a vyrazili na malou procházku k místní, musíme podotknout krásné škole, odkud byl nádherný výhled na zdejší vinice. Protože nás to svedlo kolem hospůdky a Dygroška měla chuť na topinku s masem, muselo se tam zajít a dát si v tom vedru nějaké to pivko na žízeň. Bylo stále pěkně a teplo a dodržovat pitný režim je nutnost.  Po návratu do penzionu byla následně domluvena s majitelem degustace vín. Ochutnávka byla bohatá, asi deset druhů bílého a šest druhů červeného vína. Nakonec, asi za dobré chování, majitel otevřel ještě dvě lahvinky. Mňam. Není třeba zřejmě zdůrazňovat, že střízliví jsme ze sklípku nemohli vyjít. Na Dygroše toho bylo asi už opravdu moc a protože měl s Jiřou v restauraci i bechera, Dygroška jej raději odvedla do postele. Maxi zpíval s místními pány u tahací harmoniky lidové písně do té doby, než byl harmonikář nějakou paní odveden domů. Maxi celou dobu přes vrata vyhlížel, zda se harmonikář nevrátí, chtělo se mu strašně zpívat.  Co bylo dál? Co by, pokračovali jsme na zahradě pitím vína a také se ugrilovaly klobásy. Bohužel pro Dygroše, ten je ochutnal až druhý den k snídani studené. 

p7020096.jpg3. den

Snídaně opět kolem osmé hodiny. Všichni jsme byli v pohodě, moravské víno je přece lék, ne alkohol. Naplánovali jsme si procházku po Hovoranech. Je to velmi malebná vesnička a docela dlouhá. Měli tam čisto, zahrádky hezky upravené, jak Dygroš podotknul bez jediného plevelu. Jak to tam ti lidé dělají?! Několik dětských pěkně upravených hřišť, slušné zázemí kolem fotbalového hřiště a kurtů. Po návratu k penzionu obídek, opět v Hovoranské hospodě.  Potom jsme si něco málo nakoupili na večeři a opět zpátky do penzionu k vínu. Co budeme povídat, nedalo se jinak, protože bylo výborné. Večer se ugrilovala druhá várka klobás, tentokrát měl teplou i Dygroš. Protože už jsme následující den odjížděli, museli jsme být na to pití opatrní. Kolem 23.00 hodiny přišla paní Zdena s domácí pálenkou. Byla to závěrečná tečka, mimochodem výborná. Spát se šlo však před půlnoci.

4. den

Už tradičně snídaně kolem osmé ranní. Tento den však byl už smutnější, neboť došlo na balení a návrat domů. Každý si nakoupil vína, co motorka uvezla. Žermen mohl o lahvinku více, neboť odhodil staré sandále a měl tedy více místa. Vybalili jsme motorky z plachet, naložili bagáže, rozloučili s majitelkou a před devátou hodinou vyrazili směr domov. Opět vedl Maxi. Jeli jsme stejně, jen před Brnem na dálnici, potom přes centrum Brna (Maxi nás vždy rád provádí městy, to už známe) a pak na výpadovku směr Svitavy. Tedy kolem Kuřimi, do Lipůvky, Černé Hory a u benzinky v blízkosti Svitávky malá pauza na občerstvení. Moc dobrou zmrzlinu tam měli, jak říkala Vendul. Následně jsme pokračovali dál na Letovice, Březovou nad Svitavou, Svitavy, Litomyšl, Vysoké Mýto a Ostřetín. Zde následoval jednotný oběd (s jednou výjimkou) v Restaurantu Motel Hana, a to Ostřetinský guláš s bramboračkami. Oběd byl moc dobrý. Počasí bylo stále pěkné a my pokračovali přes Holice, kde nás však zastihla objížďka tak špatnou cestou, že jsme málem partnerky vyklepali z motorek, jak to skákalo. Ale projeli jsme a potom po hlavní silnici dál, projeli jsme Hradcem Králové a v Milovicích u Hořic natankovali benzín. Jen malá přestávka na cígo a hurá směr Hořice, Ostroměř, Úlibice, Jičín, Sobotka. Potom jsme sjeli z hlavní silnice na Kněžmost, Boseň, p7050160.jpgMnichovo Hradiště, Bílá Hlína a Dolní Krupá, kde byla naše poslední zastávka. Však už bylo na čase, v tom vedru. Dali jsme si kávu, zmrzlinu a něco k pití, ještě zavzpomínali nad tím, co prožili. Dygroš musel zachraňovat motorku, která se mu zabořila do asfaltu, ani kámen pod stojánkem nepomohl. Následovalo rozloučení, polibky, někteří i přes přilby a hurá k domovům. Aby to nebylo tak jednoduché a závěr byl zajímavější, před Mimoní začalo pršet (Žermen měl aspoň malinkou pravdu). Naštěstí nic dramatického a tak jsme měli vše, co při cestování má být.

 

Závěr: najeto podle domovů cca 650 – 680km, krásné počasí, teplo i déšť, ale nevadil, ubytování pěkné, víno vynikající, sklípek a hospůdky super, hlášky: "skoro ve tři a skoro ve pět", "Jířa neser", "bude pršet mapa aplikace to ukazuje", "pozor Máňa Ti dá po papuly". Moc jsme si to užili i díky majitelům penzionu Orion. Za to jím děkujme.

Foto

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA