Jdi na obsah Jdi na menu
 

Chata - Žimrovice

sdc10020.jpgDne 5. 7. 2012 nastal čas na III. ročník vyjížďky, a to na chatu do Žimrovic u Hradce nad Moravicí. Tentokrát však došlo ke změně. Maxi nejel sám jako předchozí roky, ale se k němu přidal odvážně Žermen. Nastala domluva a bylo rozhodnuto se sejít v 9,00 hodin u kina v Mimoni. Ten den bylo už asi od 8 hodin 25 stupňů tepla. Nám to ale nevadilo a přesně v 9 hodin se scházíme u kina. Maxi tam byl první, tak vyhlížel Žermena, když dorazil ani si nesundal přilbu a hlásal „tak jedem ne?“, hodil Maxi na sebe věci a vyrazili. Jeli jsme směr Mnichovo Hradiště, Sobotka a Jičín. Maxi viděl jak se Žermen trochu loudá v pozadí, ale jelo se dál. Kousek před Jičínem byla malá zastávka, bo Žermen už měl málo pohonných hmot a musel tedy tankovat, pak jsme pokračovali dál. Na kruháčí směr Libice, Ostroměř, Holice a u něčeho co se nazývá Hejtmanka byla zastávka delší u benzínky, kde jsme natankovali levný benzín a dali si kafe. Bylo z automatu, ale tak horké už jsme dlouho nepili. Žermen Maxiho usměrňoval, že prý jede moc rychle a nestačí se kochat krajinou. Tak tedy byla domluva, že pojedeme 90- 100 km/h. Další jízda už se Žermenovi líbila a byl spokojen. Dojeli jsme do Hradce Králové a celkem hladce projeli, bo ještě nebylo moc hodin. Z Hradce jsme pokračovali po 11 směr Třebechovice pod Orebem, Kostelec nad Orlicí, Vamberk a už bylo kolem poledne, když jsme zastavili u restaurace s názvem Hostince u Jelena, kousíček před Žamberkem. Chystali, jsme se něco sníst, ale neměli tam obsluhu venku, tak jsme dali jen cocacolu, trochu odpočinuli a pak pokračovali dál. Stále po 11 přes Jablonné nad Orlicí a po pořádných serpentinách přes Červenou Vodu. Tam se určitě Žermen mohl kochat až až. Stále dále po 11 přes Bludov, Šumperk, Rapotín, Sobotín a někde v těchto místech jsme zastavili u menší restaurace s názvem U Zvonu. Bylo už 13,30 hodin a měli jsme velký hlad. Dali jsme si nealko pivko a objednali klobásu s udírny. Dali jsme si po jedné, ale protože Maximu dali docela malinkou, tak si objednal ještě jednu. Žermen, aby nebyl pozadu, tak si dal navrch polívku. Celé jsme to zalili kafem a zdrželi se tam asi hodinu, jestli ne více. To už bylo vedro jako hrom a jen z nás teklo i když jsme nic nedělali. No nic museli jsme pokračovat, tak tedy nasedli jsme a jedeme dál po 11. Pokračovali jsme na Rýmařov, Bruntál, Horní Benešov až do Opavy. Tam jsme vyhledali market a nakoupili jídlo na chatu.sdc10023.jpg Pro jistotu jeden z nás hlídal motorky a druhý nakupoval a pak jsme se vystřídali. No byli jsme jak ženské, bo nám nákup trval asi hodinu. Když jsme odjížděli od marketu už bylo 17 hodin. Ale neměli jsme to už daleko. Zbývalo nám asi 17 km. Maxi vymotal Žermena z Opavy, bylo to pro něj jednoduché, protože je to jeho rodné město. Další směr byl Hradec nad Moravicí, kde Maxi raději natankoval, kdyby se během pobytu na chatě konali nějaké vyjížďky. Později věděl, že to nemuselo být. Z Hradce nad Moravicí jsme pokračovali na Žimrovice a pak už jen lesní cestou k chatě. Při vjezdu na lesní cestu, Maxi vehementně naznačuje Žermenovi, kde se mu stala kolize před rokem a pokračuje do lesa. Po pár metrech zjišťuje, že jede sám a Žermen nikde. Špatně jsme si dohodli znaky, bo si myslel, že má zastavit a zastavil. Když mu šel Maxi naproti, kde vlastně zůstal a protože se bál aby nezabloudil, najednou se vyřítil ze zatáčky. Mohli jsme tedy konečně dorazit k chatě. Když jsme přijížděli, místní chataři už nás vyhlíželi a hned přiběhli obdivovat naše stroje. Byli jsme rádi, že jsme dorazili bez úhony. Z toho vedra za celý den jsme toho měli docela dost a hodilo se, když nám chataři nabídli čepované pivo. Vůbec jsme neváhali a Žermen ho tam kopnul na ex. Pak jsme se teprve převlékli a vegetili společně s chataři u výčepu. První den jsme přežili. Druhý den bylo opět od rána horko. Vůbec se nám nechtělo se soukat do kůže a tak jsme se rozhodli jít na procházku do lesa, proti proudu v náhonu, k jednomu jezu na řece Moravici. Procházka byla fajn, až na jednu maličkost. Bohužel našima nemotornýma rukama se stalo to, že jsme utopili foťák v řece. Naštěstí ho Žermen vylovil, potom na chatě vymáchal v destilce a do večera, když vyschnul, lidi divte se, ten foťák zase fungoval a mohl dokumentovat náš další pobyt. Na chatu pak dorazili Maxiho bratr Radan a maminka. Dali jsme si oběd, trochu povegetili a pak šli opět na procházku, tentokrát do restaurace na pivko v nedalekých 3 km vzdálených Žimrovicích. Na vyjížďku se nám fakt v tom vedru nechtělo. Večer jsme poseděli u slivovičky a bylo fajn. Trochu nás zastihla bouřka a velký déšť, ale pod stříškou nám to nevadilo.V sobotu jsme opět jen vegetili a sledovali jaké bude počasí na naší cestu v neděli. Mělo to být přijatelné. Domluvili jsme se, že vyjedeme brzo ráno. Ovšem Žermen už nemohl dospat a v posteli strkal do Maxiho, když na hodinách bylo 5,00 hodin. No blázen. Obloha byla zamračená a kolem šesté hodiny, když jsme snídali dokonce začalo poprchávat. Moc radostí nám to nedodalo. Bylo asi 06,45 hodin a my byli připraveni k odjezdu. Nebyli jsme sami, kdo tak brzo vstával, chataři se byli s námi rozloučit před odjezdem, to bylo hezké. Potřásli jsme rukama a vyrazili. Zpáteční cesta byla trochu jinou cestou, aspoň do Hradce Králové ano. Maxi vedl Žermena směr Domoradovice, Melč, Budišov nad Budišovkou, Moravský Beroun až do Šternberku. Pak na Uničov, sdc10078.jpgÚsov do Mohelnice, přes Mohelničák do Moravské Třebové. Tam před 9 hodinou jsme si dali první přestávku a energický nápoj, který měl Žermen s sebou. Pak jsme pokračovali dál přes tunel po 35 přes Litomyšl, Vysoké Mýto, Holice a těsně před Hradcem Králové jsme si dali zastávku v Kolibě na jídlo. To bylo kolem půl jedenácté. Dali jsme si ještě kafe a pak pokračovali dál v cestě. Ve vesnici Sadová Žermen začal troubit jak splašený. Bylo to proto, že zahlédl lidi z naší motoparty jak se chystali zasednout v místní restauraci. Otočili jsme to a jeli za nimi. Bylo fajn se setkat. Tato část party jela ve stejný termín jako my, do Ostravska. Vyjížděli dříve a měli jinou trasu. Chvíli jsme pokecali a pak pokračovali dál. Zbytek party ještě plánoval zajížďku do Jičína. Pokračovali jsme dál stejně jako při jízdě tam až do Mimoně, kde byla poslední zastávka, malé zhodnocení a rozloučení. To bylo kolem 13 hodin. Než jsme se rozloučili, projížděl kolem nás na náměstí v Mimoni Cecek, který cestoval s tou druhou partou a už se asi těšil domů, tak frčel sám. Maxi a Žermen se rozloučili a dál už pokračovali sólo k domovům. Oba dojeli dobře a vše proběhlo hladce. Byl to moc fajn výlet, jen škoda, že bylo ty dny tak vedro a tím se nám nechtělo absolvovat vyjížďky v okolí chaty. No uvidíme jaký bude IV. ročník.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář